Vybíjené ornamenty na středověkých sekerách

Abstract

Poprvé na tento fenomén upozornil J. L. Píč v roce 1904 po nálezu dvou tauzií zdobených seker u Palackého mostu v Praze-Podskalí. Podle žlutého plátování jedné z nich se soudilo na pozlacené exempláře doby hradištní. B. Novotný v roce 1956 dospěl uměleckohistorickým rozborem ornamentu a chemickou analýzou materiálu plechového plátu k jiným závěrům: jde o mosazí provedený raně renesanční motiv na vybíjením zdrsněném podkladu; mladšímu časovému zařazení vyhovuje i specializovaný tvar seker s delším krkem, užívaný k sekání ledu na venkově ještě dodnes. Další nálezy zdobených seker (ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy, Městského muzea v Nymburku a Muzea v Poděbradech) už nesou pouze vybíjený ornament a jejich tvar není jednotný (univerzální sekera, bradatice, širočina s obuchem a prodlouženou tulejí). Taková širočina s ornamentem paprsčitých rýh a kytiček pochází z Křenovic a je uložena ve sbírkách Moravského zemského muzea, stejně jako značně opotřebovaná (snad bojová) sekera od Loděnic (zdobená vybíjenou klikatkou s kolečky), která však zřejmě dobu slavné bitvy roku 1185 nezažila. Účel vybíjení na sekerách je později pouze dekorativní (snad s křesťanskou symbolikou) a není vhodnou datovací pomůckou; podobné zdobení často nesou středověká i novověká zemědělská nářadí, například motyka klučovnice (ze zaniklé vsi Konůvky, Archeologický ústav Moravského zemského muzea) či krojidlo (ze sbírky Etnografického ústavu Moravského zemského muzea).

Keywords

• středověk
• sekery
• vybíjený ornament