Lidská práva jako utilitaristický projekt

Abstract

Lidská práva coby zvláštní druh morálních práv bývají tradičně vnímána jako vodítka pro právně institucionalizovanou lidskoprávní praxi. S tímto pojetím je však spojeno několik problémů. Zdá se, že ne každé morální právo dává smysl přetavit do legální podoby a zároveň ne všechna legální práva mají svůj morální předobraz. Etika lidských práv tak vyžaduje určité doplnění, aby dokázala zdůvodnit institucionalizovaná práva. Zároveň obvykle nebývá vnímána jako finální, ale očekáváme, že bude podložena dalším zdůvodněním, například svým vztahem k normativnímu aktérství, základním potřebám nebo schopnostem. To vyvolává otázku, zda není nadbytečná, jestli by její roli nemohly zastoupit prvky, které ji dále ospravedlňují. Článek obhajuje tezi, že jako taková může být nahrazena utilitaristickými důvody. S jejich pomocí můžeme dosahovat stejných závěrů, ale oproti konkurenčním přístupům s několika významnými výhodami. Utilitarismus je nejen analyticky průzračná teorie, která minimalizuje normativní východiska našeho uvažování, ale dokáže nabídnout zdůvodnění uvedené praxe, aniž by musela být doplňována nějakým dalším přístupem. Zároveň se umí snadno vypořádat i s námitkou redundance.

Keywords

• lidská práva
• morální práva
• institucionální práva
• zdůvodňování
• utilitarismus
• welfarismus