Archaeologia Historica (Sep 2014)
Ze stavebního vývoje hradu ve Strakonicích
Abstract
Nápadný skalnatý útvar ve vcelku rovinatém okolním terénu mezi řekami Otavou a Volyňkou vedl již v raně středověkém období k výstavbě vlastnického kostelíku. Za ním nutno předpokládat existenci kurie románského velmože. Hřbitůvek pod kostelíkem obsahoval hroby s esovitými záušnicemi, u jednoho z nich byl použit jako obol mrtvých denár Bořivoje II. z období prvé vlády (1101–1107). Kdy a za jakých okolností získali oblast Bavorové, spolehlivě nevíme. Počátky bavorovského hradu klade starší a převážně i poslední literatura do 20. let 13. století. Někteří uvažují o poslední třetině 12. století ve vztahu k výskytu Bavorů na Strakonicku. V r. 1243 podle darovací listiny dává Bavor I. rytířům řádu sv. Jana Jeruzalémského "kostel ve Strakonicích a dům s nadáním kromě domu zakladatelova". Výstavba hradu trvala v období Bavora I. a jeho následovníků Bavora II. a Bavora III. (ca 1280–1318). V r. 1402 získali johanité i západní díl hradu, a stali se tak na další staletí vlastníky celého souboru. V období husitské revoluce (1420) se strakonický hrad stal hlavním sídlem českého johanitského velkopřevorství. V Praze bylo ústředí zničeno. Ve 30. letech 17. století se velkopřevor vrátil zpět do Prahy a trvale zde sídlil od roku 1694. Za velkopřevora Jana z Rožmberka (1511-1532) byla dokončena pozdně gotická a renesanční stavba hradu. Všeobecně se uznává, že strakonický vodní hrad (závěrem středověku) se svými šesti věžemi působil a dodnes působí velice monumentálně a že jeho prvotní funkce jako společného sídla církevní instituce a současně světské vrchnosti je vedle Pražského hradu příkladem zcela ojedinělým. Ve 20. letech 20. století johanitům, respektive maltézskému řádu docházely finanční prostředky na opravy pustnoucího hradu a v r. 1925 odprodal panství premiéru Rudolfu Beranovi (1887-1954) a dalším členům jeho rodiny.
