Flexijistota v českém pracovním právu

Abstract

Pracovní právo jako právní odvětví regulující osobní výkon závislé práce fyzické osoby pro zaměstnavatele za odměnu osciluje mezi funkcí organizační a funkcí ochrannou. Právní předpis by měl umožnit zaměstnavateli, aby prostřednictvím pracovní síly zaměstnance realizoval svoji činnost. Zároveň však zaměstnance musí chránit a snažit se mu garantovat co nejlepší a nejstabilnější pracovní podmínky. Pro řízení využívá pracovní právo dispozitivních norem, které otevírají prostor pro odchylné ujednání, jež je projevem smluvní volnosti a snaží se nastolit vhodné podmínky pro individuální situaci. Naopak ochranu zaměstnance, považovaného za slabší stranu právního vztahu, je třeba zajistit normami kogentními. Pracovní právo, vycházející ze soukromoprávních základů, tak má vytvořit systém pružný, otevřený, na druhé straně však garantující určité stabilní postavení jedné smluvní straně.