Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica (Feb 2006)
What is good sport: Plato's view Co je to dobrý sport: Platónův pohled
Abstract
One of Plato's most common questions found in his dialogues is "What is something?" By asking this question Plato usually brought his co-speakers to the recognition that in fact they do not have a full comprehension of what something is, although they have a partial comprehension of it. The awareness of one's incomplete cognition is the first step to be made on the philosophic way to truth. As in ancient times also today Plato asks us – the modern philosophers of sport – "What is sport?" or more precisely "What is good sport?" Probably the best of Plato's answers to this question can be found in the basic concepts of his philosophy regarding his hierarchical division of the state and human soul into three parts. Since sport is derived from human being also the goodness of sport can be divided into three stages. The lowest stage of sport corresponds to the first part of the soul – the appetite soul. On this stage sport is based on the gaining of material goods through prizes won at competitions. In the philosophic view, this is the lowest possible stage of goodness of sport. The second stage of sport corresponds to the second part of the soul – the emotional soul. Sport at this stage is based on the elementary ancient agon, which seeks fulfilment in the winning of honour and glory. The greatest and the most superior is the third part of the soul – the reasonable soul. According to this, also the sport corresponding to the third part of the soul is the best. For this kind of sport it is no longer necessary to compete with other contestants, since it can achieve it's fulfilment in perfect execution of movement or exercise, in which the perfect cooperation between reason (soul) and body is attained. At this stage of sport it is the most important to compete and win over one's self, and this can be achieved by everyone, without regard to his/her physical abilities in comparison with others. In Plato's view, good sport is the sport directed toward the fulfillment of self, all the way to the ideal – the idea itself. And only sport like that can bring true contentment to the human – the reasonable being. With this sport is essentially intervening in the sphere of philosophical cognition. The goodness of sport is no more determined by physical dimensions of space and time, but indeed, as Plato shows, the true good sport goes beyond these borders. In this manner sport goes beyond the physical world and touches the everlasting and unchangeable world of ideas. And the world of ideas is for Plato tópos where the very truth reveals itself. So, sport could be a useful means for the philosophical investigation of humans and the world. Jednou z nejobvyklejších Platónových otázek, které nacházíme v jeho dialozích, je "Co je něco?" Touto otázkou většinou Platón přiměl své protějšky k uznání, že ve skutečnosti úplně nerozumí tomu, co je čím, přestože částečně tomu rozumí. Uvědomění si svého neúplného chápání je prvním krokem na filosofické cestě k pravdě. Stejně jako ve starověku se dnes Platón táže i nás – moderní filosofy sportu – "Co je to sport?" nebo lépe "Co je to dobrý sport?" Pravděpodobně nejlepší Platónovu odpověď na tuto otázku lze nalézt v základních konceptech jeho filosofie týkající se hierarchického rozdělení státu a lidské duše do tří úrovní. Vzhledem k tomu, že sport je odvozen od člověka, může být také prospěšnost sportu rozdělena do tří úrovní. Nejnižší úroveň sportu odpovídá první části duše – žádostivé duši. Na této úrovni je sport založen na získávání materiálních statků v podobě cen na soutěžích. Z filosofického hlediska je to nejnižší možnou úrovní prospěšnosti sportu. Druhá úroveň sportu odpovídá druhé části duše – emocionální duši. Sport je na této úrovni založen na elementárním starověkém agónu, který se snaží dojít naplnění ziskem cti a slávy. Nejdůležitější a nejvyšší je třetí část duše – rozumná duše. V souladu s tím je také sport odpovídající této třetí části duše tím nejlepším. U tohoto druhu sportu už není nezbytné zápasit s jinými soupeři, protože může dojít svého naplnění v dokonalém provádění pohybu nebo cvičení, při nichž se dosahuje dokonalé spolupráce mezi rozumem (duší) a tělem. Na této úrovni sportu je nejdůležitější soupeřit a přemáhat sama sebe a toho může docílit každý, bez ohledu na jeho fyzické schopnosti ve srovnání s ostatními. Z Platónova hlediska je dobrým sportem sport zaměřený na naplnění sebe sama, a to až k ideálu – samotné ideji. A pouze takový sport může přinášet člověku – myslící bytosti – uspokojení. Tímto sport zásadně zasahuje do oblasti filosofického poznání. Prospěšnost sportu už není určována fyzikálními rozměry prostoru a času, nýbrž, jak ukazuje Platón, skutečně dobrý sport tyto hranice překračuje. Tímto způsobem sport přesahuje fyzický svět a dotýká se věčného a neměnného světa idejí. A svět idejí je pro Platóna tópos, ve kterém se zjevuje skutečná pravda. Sport by tedy mohl být užitečným prostředkem filosofického zkoumání člověka a světa.
