Jedenáct let aplikace Nařízení o dokazování ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie

Abstract

Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech je použitelné od 1. ledna 2004. Ve vztazích mezi členskými státy Evropské unie s výjimkou Dánska se tak aplikuje již více než 11 let. Nařízení zavádí dva způsoby přeshraničního dokazování. A to dokazování dožádaným soudem na základě právní pomoci ve styku s cizinou, a dále přímé dokazování dožadujícím soudem v jiném členském státě. Nicméně, nařízení nedefinuje řadu pojmů důležitých pro vymezení jeho působnosti. Aplikační praxe však ukazuje, že tato skutečnost nezpůsobuje v členských státech zásadní problémy. Absence definic je překonávána autonomním výkladem a v posledních letech také judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Cílem příspěvku je analýza tohoto nařízení, a to zejména v kontextu relevantní judikatury SDEU. Zvláštní pozornost je věnována přínosům, ale i nedostatkům nařízení.

Keywords

• Nařízení o dokazování
• přeshraniční dokazování
• Soudní dvůr Evropské unie
• věci občanské a obchodní