Využití spirituálních metod ve vzdělávání: případ systemických konstelací

Abstract

Systemické konstelace jsou metodou, technikou či nástrojem, který se využívá zejména v psychoterapii a v koučinku. Příspěvek (po základním představení hlavních rysů systemických konstelací) referuje o využití této transracionální, svojí podstatou bytostně spirituální metody v rámci možností univerzitního vzdělávání, konkrétně při výuce předmětu „filosofie přírody“. Tradiční výukové metody (byť překračující model obvyklé frontální výuky propojením s kurzem pobytu v zimní přírodě), spočívající ve výkladu základních témat a pohovorů o četbě, byly doplněny několika konstelačními náhledy. Tyto vizualizace byly zaměřeny na individuální, osobnostně jedinečné vnímání vybraných fenoménů z oblasti přírodních procesů u jednotlivých studentů, zadavatelů konkrétních konstelačních případů. Ilustrativní příklad, který tímto zpřístupňujeme širší veřejnosti, se zaměřoval na hlubší porozumění zadavatelky (nejenom racionální, ale zejména existenciální) v jejích vztazích k přírodě, k ohni, zimě, životu a ke smrti. Hluboký prožitek, který je dosvědčen popisem studentky s odstupem 9 měsíců po realizaci výuky, dokládá možnosti, jimiž spirituální diskurs může obohacovat vzdělávání zaměřené nejenom na získávání znalostí a proces vysvětlení, ale zejména na možnosti hlubšího porozumění sobě samému i svého vztahu k přírodě, k druhým lidem, ke světu.