Žánr na hraně: inovativní rysy české záhadologické prózy

Abstract

Autor přítomného příspěvku se zabývá vývojem české záhadologické prózy od 60. let 20. století, který se zrodil ze specifického oddílu science fiction prostřednictvím postupného přechodu k problému záhady, tajemství, které vyjadřují přesvědčení o mimozemském původu lidstva, což by mohlo radikálně změnit celý koncept dějin Země a naši znalost počátku a konce vesmíru. Tento typ nonfikce (věcné literatury) a často umělecký ráz krásné literatury (fiction), který se zbavuje odpovědnosti za striktní racionalismus a jediný správný pohled sdílený vědeckým mainstreamem. Autoři tohoto typu prózy velmi často využívali žánrových masek k vyjádření reálných výzkumných záměrů. Později přestaly být ostýchaví a začali tvořit reálnou literaturu faktu, která se pohybovala přes hranice fikce a nonfikce (krásné a věcné literatury) jako většina světových bestsellerů. Seskupení takových děl a skupin jejich autorů vytvořilo speciální kánon, který – jako jiné žánry nebo typy literatury – má své fanoušky a také ostré kritiky. Autor přítomného příspěvku se zaměřuje na dvě hlavní postavy tohoto proudu – Ludvíka Součka (1926–1978) a Arnošta Vašíčka (nar. 1953), aniž by se vyhýbal jejich předchůdcům ve světové meziliterární komunitě. Přítomný příspěvek dochází k závěru, že zvláště tento žánrový typ má obrovský potenciál rozvoje a spojování různých poetologických vrstev jak fikce, tak nonfikce a propojuje je tím nejplodnějším způsobem. Z hlediska literární vědy hrají tyto artefakty klíčovou roli ve světové literatuře, alespoň nejčtenější a nejčtivější, která obsahuje také silné prvky skutečné kreativity.

Keywords

• žánr na hraně
• fikce a nonfikce (krásná a věcná literatura)
• revize dějin Země
• žánrová maska
• záhadologická próza