Spiritualita ve vzdělávání v postpozitivistické epistemologii

Abstract

Tato studie se zabývá problematikou spirituality ve vzdělávání z hlediska postpozitivistické epistemologie. Přestože se zájem o spiritualitu ve vzdělávání objevil především jako kritická reakce na pozitivistické redukování učení a vzdělávání na empiricky měřitelné jevy, nedomníváme se, že je možné podobným způsobem omezit poznávání spirituality na různé varianty hermeneutických přístupů: fenomenologii, interpretativismus či konstruktivismus. Text argumentuje, že lze tento jev zkoumat i za pomoci inovovaných forem pozitivismu, jež překračují jeho někdejší nedostatky – zejména přehlížení vír a přesvědčení (beliefs) v lidském chování a užívání neadekvátních modelů kauzality, sloužících vysvětlování spirituálních jevů. Pro tento účel nabízíme postpozitivistickou epistemologii v podobě analytického a kritického realismu. Oba tyto přístupy by měly umožnit nahlížet spiritualitu ve vzdělávání v rámci programu pozitivistických analýz, a tak doplnit a rozvíjet teoretickou heuristiku daného fenoménu.