Plnění promlčeného dluhu na základě později zrušeného pravomocného rozsudku

Abstract

Podle judikatury Nejvyššího soudu platí, že plní-li dlužník promlčený dluh na základě pravomocného rozsudku, který je následně zrušen kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení otázky promlčení, vzniká tím dlužníku právo na vydání toho, co plnil, jako bezdůvodného obohacení. Při bližší analýze této judikatorní linie Nejvyššího soudu však vyjde najevo, že ve skutečnosti postrádá jakoukoli oporu v hmotném právu. Zároveň nesprávně předpokládá přímý dopad procesněprávních institutů do hmotněprávních poměrů, kdy otázku, zda došlo ke splnění dluhu, ve skutečnosti spojuje s existencí pravomocného soudního rozhodnutí. Uvedená judikatura je potom pouze důsledkem nevhodné koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku směřujícího proti již pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů v českém právu. Namístě by proto byla změna pojetí dovolání na řádný opravný prostředek, neboť v takovémto procesněprávním rámci by k situacím, kdy dlužník plní na základě posléze zrušeného pravomocného rozsudku, prakticky nemohlo docházet.

Keywords

• zrušení pravomocného rozsudku
• plnění promlčeného dluhu
• bezdůvodné obohacení
• dovolání v civilních věcech