Návrat k původní jednotě jako dějinná perspektiva u H. von Kleista

Abstract

Německá filosofie a literatura kolem roku 1800 mimo jiné tematizuje dějiny. Předložená studie si klade za cíl systematicky vypracovat dějinnou strukturu, tak jak ji podává Heinrich von Kleist ve své povídce O loutkovým divadle(1810). Jelikož se Kleistova povídka pohybuje na rozhraní literatury a filosofie, je třeba doplnit Kleistovu pozici o koncepty dobové filosofie. Právě tím, že interpretujeme Kleistovu povídku pomocí filosofie německého idealismu, získáme jasnější představu struktury dějin, tak jak ji představuje Kleistův text. Cílem studie je popsat dějinnou strukturu a tím poukázat na společný prvek myšlení německého idealismu a romantické literatury. Výsledek interpretace představí model odpadnutí od původní jednoty (indiference), vznik diference a zpětný pohyb k původní jednotě. Tím, že jsme Kleistovu povídku zařadili do perspektivy německého idealismu, jsme získali silný nástroj pro pochopení tohoto procesu. Proces odpadnutí a vzniku diference je procesem získání sebevědomí. Postupný návrat k původnímu východisku v kruhovém pohybu interpretujeme jako naplňování diference v poznání celé skutečnosti. Tím, že je subjekt a objekt poznání totožný, zaniká mezi nimi diference a je znovuzavedena původní jednota. Popsáním struktury dějin tak, jak ji podává Kleist ve své povídce, se ukazuje argumentační a systematická blízkost Kleistova textu a německého idealismu.