Péčí o děti proti nudě a osamělosti: české chůvy vietnamských dětí aktivně stárnoucí

Abstract

Vietnamští rodiče v České republice často hledají české ženy na hlídání svých dětí. Na jejich poptávku po placené péči o děti odpovídá specifická skupina žen, a sice ženy závislé na sociálním státu – na rodičovské dovolené, ženy nezaměstnané a ženy v důchodu. V této stati vycházím z hloubkových rozhovorů uskutečněných s českými chůvami vietnamských dětí, které začaly tuto práci vykonávat záhy po odchodu do důchodu. Analýza těchto rozhovorů odhaluje emické chápání péče o děti a její role v kontextu biografií žen. V textu ukazuji, že péče o děti je stěžejní aktivitou samotného přechodu z participace na trhu práce k důchodu ulehčující ženám navyknout si na novou biografickou zkušenost. Zároveň se zaměřuji na to, jak se péče o děti stává stěžejní pro identitní práci (identity work). Placená péče o děti formuje chápání genderových subjektivit mých informátorek, a to na dvou rovinách. Na té první poskytuje ženám prostor pro „dělání genderu“; skrze péči o závislé dítě ženy definují své ženství. Druhou úrovní je pak kontext rodinný, příbuzenský, kdy každodenní kontakt mezi chůvou a dítětem vede ke zpříbuzenštění. Z chůvy se stává babička (v mnohém suplující prarodiče žijící ve Vietnamu) a z dětí se stávají vnoučata (existující vedle dětí chůviných dětí, které jsou již odrostlé či v méně intenzivním kontaktu s babičkami). Péče tak formuje nové typy rodinných vazeb a umožňuje aktivní (rozuměj: každodenní) zapojení žen do mezigeneračních vztahů.

Keywords

• péče
• aktivní stárnutí
• zpříbuzenštění
• dělání genderu