Energetické a materiální toky při výrobě a užití středověké až novověké keramiky

Abstract

Hrnčíři při výrobě keramiky interagovali s řadou materiálů, které dokázali přetvořit v pevnou hmotu a výrobek s funkčními, formálními a stylistickými vlastnostmi. V různých fázích výrobního procesu (získávání surovin, příprava keramických hmot, tváření, sušení, výpal) zapojovali nebo využívali různé toky energií – zejména mechanickou (lidské tělo), kinetickou, vodní, sluneční a tepelnou. Užitné vlastnosti nádob často úzce souvisely s kvalitou materiálů (keramických hmot) a schopností vyrovnávat se s tepelnou energií nebo odolávat mechanickému namáhání. Příspěvek prozkoumává proměny energetických a materiálových toků v hrnčířské výrobě v delším časovém horizontu od 13. až do konce 19. století pomocí přístupu chaîne opératoire. Sledována je i celková bilance energetické náročnosti hrnčířské výroby a jsou diskutovány otázky týkající se efektivity, intenzity a investic ve výrobě.

Keywords

• hrnčířská výroba
• energie
• technologie
• středověk
• novověk
• chaîne opératoire