Pedagogická Orientace (Feb 2018)
Postpubertální společnost jako výzva pro pedagogiku
Abstract
Článek se zabývá fenoménem kidult a postpubertální společností, spojenou s jevem nazývaným infantilizace. Jde o teoretickou studii, jejímž cílem je ukázat na potenciál pedagogiky volného času v prevenci vzniku kidult. Článek dochází k závěru, že z pohledu prevence je žádoucí působit na jedince již v dětství, kdy se utváří základ osobnosti. Volný čas pak shledává jako vhodný životní prostor, v němž probíhá formování osobnosti převážně na základě vnitřní motivace, tudíž jde o formování hlubšího a trvalejšího charakteru, oproti formální edukaci (Kočerová & Bauman, 2013). Kidult, adultescent, nebo rejuvenile – fenomén spojený se vznikem postpubertální společnosti. Neochota přijmout sociální roli související s věkem je základní charakteristikou tohoto životního stylu. Rozvíjí se tak postpubertální společnost s absencí odpovědných občanů s vyzrálými postoji a ochotou nést břímě rozhodování. V důsledku je tento životní styl neslučitelný s fungující demokracií. Infantilizovaná kultura proniká také do vzdělávání, které nerozvíjí kritické myšlení a odpovědné občanství, ale podporuje individualismus pod nálepkou svobodné volby. Namísto výchovy k myšlení předává hotová fakta a podporuje masmédii uměle vytvářené pseudohodnoty (Barber, 1984, 2001, 2007). Postpubertální společnost je výzvou zejména pro pedagogiku, která by měla jít cestou rozvoje kritického a tvořivého myšlení a reflexivní praxe a to nejen v rámci formální, ale zejména neformální výchovy.
