Poměrné sestupné zastoupení v Evropském parlamentu: unijní právo vs. realita

Abstract

Předložený text představuje diachronní analýzu procesu rozdělování křesel v Evropském parlamentu od okamžiku jeho vzniku až k nadcházejícím volbám, a sice s cílem kvantifikovat princip sestupné poměrnosti a zodpovědět, zda existuje poměrné sestupné zastoupení v Evropském parlamentu. Analýza využívá statistických metod běžně užívaných pro měření volební disproporcionality; hodnotu hlasu (průměrný počet hlasů na mandát) a index zvýhodnění (míra nadreprezentace/podreprezentace jednotlivých členských zemí) na individuální úrovni, a míra nerovnoměrnosti (nepoměrnosti) rozdělení křesel na agregované úrovni (pomocí adaptace indexu distorze). Článek dochází k závěru, že od roku 2004 není poměrné sestupné zastoupení v Evropském parlamentu. Přerozdělení křesel v důsledku Brexitu nicméně přiblížilo rozdělení křesel principu poměrné sestupnosti, jakkoli nadále zůstává jedna výjimka v důsledku neformální dohody o tom, že žádná členská země nebude mít nižší počet poslanců v Evropském parlamentu, než tomu bylo v roce 2014.

Keywords

• Evropský parlament
• reprezentace
• Lisabonská smlouva
• degresivní proporcionalita
• Brexit