Možnosti a limity využití berní ruly jako prostředku poznání sítě vodních mlýnů západního a jihozápadního Plzeňska

Abstract

Předmětem příspěvku je zhodnocení možností studia předbělohorských vodních mlýnů ve vybraných regionech ležících západně a jihozápadně od Plzně zapsaných v berní rule plzeňského kraje. Na základě vybraných analýz dat dotýkajících se mlýnských objektů získaných ze jmenovaného písemného pramene byla zjištěna nerovnoměrná distribuce mlýnských děl na počátku druhé poloviny 17. století. Pozoruhodná absence těchto objektů se objevila v údolí významnějšího levobřežního přítoku Mže – Hamerského potoka, v jehož blízkosti se nalézají sídla od středověku. Data z urbářů datovaných k letům 1555 a 1666 a údaje z tereziánského katastru, sloužící jako komparační materiál, prokázala rovnoměrnější obraz rozložení mlýnů před vznikem berní ruly i po jejím vydání. Tato skutečnost otvírá diskusi příčin zjištěného stavu a nabádá k objektivní kritice pramenů užívaných v archeologii.

Keywords

• vodní mlýn
• prostorová distribuce mlýnů
• berní rula
• písemné prameny
• archeologie