K problematice časové působnosti právních norem občanského zákoníku

Abstract

Čas je objektivní právní skutečnost, tedy skutečnost nezávislá na lidské vůli, naopak právní norma bývá často charakterizována jako typický výsledek cílevědomé činnosti lidí. V této práci jsem se zaměřil na vztah právní normy a času, zvláště na případy, kdy právní normy působí zpětně. Kromě obecných teorií vztahujících se k problematice retroaktivity, připojuji zmínku o platné právní úpravě. Při práci jsem vycházel především z dokonalého díla A. Procházky Zá­klady práva intertemporálního. Jeho pojmy, vety, teoretické rozbory a hlav­ně systém analýzy působnosti právních norem jsem však vetšinou nepoužil, protože jsem nechtěl přepisovat knihu. Toto dílo je totiž systematicky ucele­ným, pojmově přesným a obsahově domyšleným pramenem. Odkazuji proto - v případě nejasností na následujících stránkách - na něj. Ostatní použitou literaturu uvádím v poznámkách.