Acta Universitatis Carolinae Geographica (Jun 2021)
Development of national structure of population in the Czech Republic and impact of international migration of foreigners after 1990
Abstract
The first part of the article examines changes in the ethnic structure of population on the territory of the Czech Republic from the historical aspect. The second part is focused on analysis of changes in the ethnic and demographic structure of foreigners in the Czech Republic in the 1990s and at the start of 21st century. The intensity of migration streams and the long‑term destinations of immigrants are the main factors that are contributing to the growing number of foreigners and influencing their structure by residence status, and regional distribution. The demographic characteristics of foreigners also differ by their purpose of residence. Despite increasing number of foreigners is the Czech Republic very homogeneous state. Persons of Czech nationality (incl. Moravian and Silesian) made up 94% of the population in 2001, the largest other ethnic group was made up Slovaks. The descriptive analysis is based mainly on data from population censuses and from publication “Foreigners in the Czech Republic” (Czech Statistical Office). Vývoj národnostní struktury obyvatelstva České republiky a dopady mezinárodní migrace cizinců po roce 1990 Obyvatelstvo českých zemí až do druhé světové války tvořily zhruba ze dvou třetin osoby české, moravské a slezské národnosti, podíl německého etnika se pohyboval kolem třetiny, přičemž od vzniku samostatného Československa se zastoupení Němců snižovalo, a to i při jejich rostoucím počtu. Bylo to způsobeno objektivně vyššími přirozenými přírůstky osob české národnosti, větší emigrací Němců, zřejmě i asimilací a konjunkturálním přikláněním k majoritní české populaci. Snížení podílu německého obyvatelstva po vzniku Československé republiky mohlo být způsobeno i změnou způsobu zjišťování národnosti při cenzech; v československých předválečných cenzech byla národnost zjišťována deklaratorně a ve vazbě na mateřský jazyk, zatímco v rakousko‑uherských cenzech se odvozovala národnost z obcovací řeči. Jedinou další větší domácí národností byli v předválečném Československu Poláci, žijící převážně ve Slezsku, kteří tvořili zhruba 1 procento obyvatelstva. Po druhé světové válce se národnostní situace velmi změnila, neboť následkem odsunu německého obyvatelstva se stalo Česko národnostně homogenním státem. Při prvním poválečném sčítání lidu v roce 1950 osoby české národnosti tvořily necelých 94 % přítomného obyvatelstva, druzí Slováci 2,9 %, třetí v pořadí byli Němci s 1,8procentním podílem. V dalších čtyřiceti letech se národnostní složení významněji neměnilo. Ačkoliv se od roku 1990 výrazně zvyšoval počet cizinců, zůstalo Česko i v současnosti národnostně velmi homogenním státem. Osoby české, moravské a slezské národnosti v roce 2001 tvořily 94 % populace, druhé nejvyšší zastoupení měli Slováci (1,9 %), následovali Poláci (0,5 %). V důsledku legislativní úpravy, podle níž jsou do počtu obyvatel od roku 2001 započítáváni i cizinci s povolením k dlouhodobému pobytu žijící na území ČR déle než rok, se zvýšily podíly osob ukrajinské, ruské a vietnamské národnosti na více než desetinu procenta. Česko se po změně politického systému v roce 1989 a zvláště pak po rozdělení Československa postupně stalo pro cizince migračně atraktivní zemí. Počty cizinců trvale nebo dlouhodobě usedlých poměrně strmě vzrůstají zejména po roce 2004. Do roku 2007 dosáhl počet cizinců téměř 400 tis., z toho cizinců zahrnutých do počtu obyvatel České republiky bylo 346 tis., což představovalo 3,3 % obyvatel. Největší podíl mezi nimi měli Ukrajinci, Slováci, Vietnamci a Rusové (národnost cizinců je chápána ve smyslu státního občanství, na rozdíl od deklaratorně zjišťované národnosti obyvatelstva při sčítání). Věková a pohlavní struktura obyvatelstva jiných národností než české se odvíjí jednak z vývoje obyvatelstva na našem území historicky usedlého a jeho přirozeného přírůstku, jednak se v ní promítají změny migrační mobility, především od 90. let 20. století. Největšími rozdíly oproti české populaci se vyznačuje věková a pohlavní struktura cizinců, kteří k nám přicházejí za prací nebo za studiem, což jsou zejména cizinci s povolením k dlouhodobému pobytu. Toto obyvatelstvo se vyznačuje vysokým zastoupením osob produktivního věku, velmi nízkým podílem osob poproduktivního věku, nízkým podílem dětí a v produktivním věku výraznou převahou mužů. Do konce roku 2008 počet cizinců vzrostl na 438 tisíc, na 1000 obyvatel tak připadalo již 4,2 % cizinců. Ačkoliv se od roku 1993 zvýšil počet cizinců v Česku více než 5,5krát, patří Česko v evropském srovnání dosud k zemím s nízkým podílem cizinců.
Keywords
