Bohemica Litteraria (Apr 2016)
Transhumánní budoucnost lidstva a etika Jiného v Kantos Hyperionu Dana Simmonse
Abstract
Románová série Dana Simmonse – Hyperion, Pád Hyperionu, Endymion a Vzestup Endymionu – extrapoluje v současnosti vzrůstající vliv bio- a nanotechnologií na lidstvo v dosud neznámé budoucnosti, v níž se vyvíjí směrem k transhumanismu a posthumanismu. Ontologickým rozměrem takovéto hypotetické evoluce lidstva se někdy více a někdy méně nadšeně zaobírali kritici transa posthumanismu, mezi nimi Vernor Vinge, Hans Moravec, Ray Kurzweil, Nick Bostrom, Michio Kaku a Katherine Haylesová. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na Simmonsem vznášené etické otázky, které vyplývají ze skutečnosti, že hypotetické rozdvojení lidstva do starého a nového typu člověka (zahrnujícího i člověkem vytvořené umělé inteligence jako nezávislé subjekty) by druhý typ umístilo do pozice Jiného/cizího. Historicky, morální povinnosti členů určité skupiny nebo kultury mezi sebou byly založeny na myšlence stejnosti, která upřednostňuje ty, kteří jsou jako my, a opomíjí ty, kteří se odlišují. Byl by vztah založený na příbuznosti udržitelný i v případě, že lidstvo prodělá radikální ontologický posun a alespoň jeho část se stane Jiným? Simmons napovídá, že nikoli, což by mohlo vést k vyhlazovací válce všech proti všem. Autor Kantos Hyperionu spekuluje, že spása lidstva spočívá ve změně postoje od konfrontace ke konsenzu a, v duchu filozofie Emmanuela Lévinase, v odmítnutí exkluzivní etiky stejnosti a v přijetí všezahrnující etiky odlišnosti.
