Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica (Feb 2005)
Shoulder bandage with distal traction – application to athletes overusing
Abstract
Sportsmen with overhead activities very frequently have an increased mobility of the shoulder joints. Thus it is often difficult to distinguish between stability, hyperlaxity, and instability of the joint. Repeated extreme movements strain static stabilizers and lead to their lengthening. The principal problem in sporters is to establish a balance between the mobility and stability of the shoulder joint. Clinical examinations and the following treatment should be focused not only on pain but also on the stability of the glenohumeral joint. We can encounter a whole range of possibilities from glenohumeral instability to the impingement syndrome. We often find a narrowing of the subacromial space in so-called tennis shoulder (rotation of the scapula and relative abduction of the humerus). A helpful therapeutic solution of this problem should be provided by a bandage of our own new construction. The shoulder bandage consists of an upper arm sleeve and an elastic strap leading across the axilla and fixed around the chest. If the upper extremity is free in adduction, there is no tension to the sleeve but in the moment of abduction, the elastic strap is gradually stretched and the sleeve pulls the proximal humerus down. Greater elevation and greater tension can be modified by the tightening or lengthening of the elastic strap. On the one hand the bandage causes broadening of the subacromial space, on the other hand muscle activity is modified and a higher muscle tonus increasingly stabilizes the joint. This paper describes the effect of the bandage from different points of view – orthopedic, biomechanical, and imaging. A group of 25 patients is evaluated. The feeling of an increased stability of the shoulder is described by 16 sporters and minimizing of pain by using the bandage is reported by 13 sporters. Constraining of locomotion in the edge position is claimed by 18 persons and decreasing of performance resulting from a slowed up lifting of the arm is declared by 16 persons. 9 sporters use the bandage regularly, 8 use it only in case of problems, 6 persons stopped using it after remission of acute complaints, 2 persons claim no effect of the bandage. The shoulder bandage increases glenohumeral stability, minimizes the risk of injuring the rotator cuff, reduces the risk of impingement syndrome, alleviates or even eliminates the pain in elevation and in extreme positions of the upper arm. It enables sporters to continue sports activities without the risk of worsening a pathological condition. Autoři předkládají první výsledky léčby impingement syndromu u sportovců léčených konzervativně pomocí ortézy vlastní konstrukce, s distálním elastickým tahem. Ramenní ortéza byla naložena u 25 pacientů – sportovců s diagnózou impingement syndromu. Byl sledován vliv na bolestivost, závažnost omezení rozsahu pohybu a změnu biomechaniky pletence ramenního. Dále schopnost zvýšit stabilitu glenohumerálního skloubení a subjektivní pocit sportujícího pacienta. Nový typ ortézy spočívá v netradičním pojetí konstrukce. Krátký rukáv, který je z elastického materiálu, je natažen na proximální paži. Pomocí pružného gumového tahu je fixován k hrudní stěně. Pokud horní končetina volně visí, není žádný tah za fixovanou pažní manžetu. V okamžiku elevace končetiny dochází k postupnému napínání gumového tahu a manžeta stahuje proximální paži směrem distálním. Čím větší je elevace končetiny, tím větší je tah distálním směrem a odlehčení subacromiálního prostoru. Tah je možno modifikovat přitažením nebo uvolněním upnutí fixace na hrudní stěnu. Subjektivně udávané zlepšení bolestivosti při sportu je u 23 pacientů, ve dvou případech nemá ortéza žádný efekt. Subjektivní pocit zpevnění ramene a zvýšení stability prokazujeme u 16 sportovců. Pocit omezení hybnosti v krajní poloze udává 18 jedinců. Pocit snížení výkonnosti v důsledku zpomaleného nápřahu je u 16 jedinců. Potřeba nezbytnosti užití ortézy na sport je u 6 jedinců, 9 používá ortézu intermitentně, 8 po odeznění akutních potíží ortézu odložilo, 2 pro nulový efekt nepoužívají. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nový charakter bandáže, nelze komparovat se zkušenostmi v literatuře. Ortéza distalizuje hlavici humeru. Snižuje riziko vzniku zvýšeného tlaku subakromiálně při elevaci paže nad horizontálu a tím rozvoje (primárního) impingement syndromu. Působí jako agonista m. supraspinatus, který je primárním depresorem hlavice pažní kosti. Současně snižuje nároky na šlachu dlouhé hlavy bicepsu a snižuje napětí dolního glenohumerálního vazu. Ortéza svým tahem snižuje riziko poranění manžety rotátorů o distální stranu korakoakromiálního oblouku a snižuje riziko vzniku sekundárního impingement syndromu. Proti vzniku sekundárního impingement syndromu působí i tlakem přenášejícím se přes pažní kost do jamky glenohumerálního skloubení. Zvyšuje se stabilita kloubu a snižuje riziko translačních poloh hlavice humeru. Současně dvojím mechanismem dochází ke zvýšení svalového tonu v oblasti pletence pažního. Jednak aktivním překonáváním odporu při elevaci paže nad horizontálu jsou svaly nuceny ke zvýšené aktivitě, dále již samotné naložení bandáže mechanismem modifikace proprioceptívní inervace – trvalé dráždění exteroreceptorů bandáží vyvolá senzorické vzruchy v aferentních neuronech jdoucích do zadních provazců míšních, interneurony vybaví vzruchy v motoneuronech jednoho čí více segmentů a dojde k reflexní odpovědi, slabé dráždění a opakované podněty pak vedou ke zvýšení svalového tonu resp. k tonické reflexní odpovědi (reflexní činnost na úrovni míchy). Zvýšený tonus periskapulárních svalů i zvýšený tlak hlavice humeru proti lopatce současně snižuje riziko rozvoje skapulotorakální instability. Bandáž ramena s distálním tahem umožní pokračovat ve sportovní aktivitě bez rizika prohlubování impingement syndromu, zvýší stabilitu glenohumerálního skloubení, zmírní až odstraní algie v elevaci paže snížením tlaku v subacromiálním prostoru.
