Příběh archeologie středověku v českých zemích: prvních sto let

Abstract

Nynější archeologie středověku slučuje dvě specializace, které byly po dlouhou dobu oddělené. Raným středověkem (6.–12. století) se zabývala slovanská archeologie, která se souvisle rozvíjela od konce 19. století. Pozdější středověk (13.–16. století) byl polem středověké či historické archeologie, která se v českých zemích etablovala v 50. a 60. letech 20. století. Diskutovány jsou tradice obou specializací, hlavní pozornost se ale soustřeďuje na archeologii pozdějšího středověku. Pro její počáteční stabilizaci byly rozhodující dvě schopnosti. Za prvé schopnost provádět exkavace složitých stratigrafických situací, a získávat tak kvalitní primární data; za druhé formulovat programy výzkumu tak, aby se jejich výsledky mohly stát součástí obecného historického diskursu. Rozvoj obou těchto schopností zůstává trvalým předpokladem celkového rozvoje archeologického bádání.

Keywords

• středověká archeologie
• slovanská archeologie
• složité stratigrafie
• exkavace a její dokumentace
• strategie výzkumu
• záchranný výzkum