Sociální studia (Aug 2016)
Obrana „antropocentrismu“
Abstract
Tento článek se zaměřuje na novum, jež přinesla ekologická etika obecně interpretaci etické problematiky. Tím, že otevřela sféru přírody a „mimo-lidských“ bytostí jako relevantní předmět etiky a axiologie, překročila ekologická etika dosavadní přístupy vyjádřené v ekologických koncepcích, jež byly založeny pouze na intersubjektivních schématech. Podněty ekologické etiky přinášejí ovšem také další filosofické problémy, zejména v oblasti interpretace hodnot. Zaměření na axiologickou interpretaci přírody vede totiž zvláště v některých pojetích (např. v biocentrismu)k jednostrannému hodnotovému objektivismu; hodnoty jsou interpretovány jako „inherentní“ nebo „vlastní“ samotné přírodě a relevance hodnotící pozice člověka je potlačena. Autor sám zastává naopak pozici „kultivovaného antropocentrismu“ a zdůrazňuje nezastupitelnost lidské pozice jako „centra“ možnosti hodnocení, včetně hodnocení statusu přírody a „mimo-lidských“ bytostí. Autor neakceptuje jednostranné pojetí „antropocentrismu“ jako pozice, podle které je příroda pouze k dispozici pro lidské účely a využívání.
