Rukopis L 1643 ze sbírek Diecézního muzea v Sandoměři (Sandomierz, Polsko) a otázka jeho původu

Abstract

Dosud nepříliš známý rukopis, skládající se z osmi hlasových knih kvartového formátu, byl objeven krátce po druhé světové válce Wendelinem Świerczekem, dosud se mu však nedostalo zasloužené pozornosti s výjimkou diplomové práce Ireny Rybicke zaměřené na osm dochovaných Magnificat. Jedná se o velmi vzácný příklad domácího polyfonního repertoáru z první poloviny 17. století. Rukopis pochází nejspíše z ženského benediktinského kláštera v Jarosławi, čemuž by odpovídaly i v repertoáru zastoupené dedikace jednotlivým svatým, zejména sv. Anně a sv. Mikuláši. Repertoár zahrnuje výhradně liturgické a paraliturgické skladby s převahou latiny, z celkem 112 skladeb je osm v polském jazyce, představují tedy důležitý doklad o uplatnění mateřského jazyka v sakrálním repertoáru. Převažují skladby k nešporám a kompletáři, v menší míře jsou zastoupeny zpěvy ke mši, písně, litanie a plankty. Zcela výjimečné, avšak předpokládanému místu užití odpovídající, je určení repertoáru ad voces aequales pro vysoké hlasy s ambitem f–a2. Přestože se jedná o dílo kompilativní a anonymní, autorka závěrem uvažuje také o možných autorech, snad přímo z konventu benediktinek, z okruhu jarosłavské jezuitské koleje či tamní kapituly.