Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica (Apr 2008)
Účinek osmitýdenního plicního rehabilitačního programu na hrudní mobilitu a maximální vdechový a výdechový ústní tlak u pacientů s bronchiálním astmatem The effect of 8 week pulmonary rehabilitation programme on chest mobility and maximal inspiratory and expiratory mouth pressure in patients with bronchial asthma
Abstract
U nemocných s bronchiálním astmatem se mohou vyskytovat nejen poruchy dýchání, ale také muskuloskeletální poruchy. Poruchy dýchání a muskuloskeletální poruchy mohou vést k dalším zdravotním problémům a mohou tak snižovat kvalitu života. Tyto poruchy mohou být také spojeny s psychosociálními problémy a mohou mít vliv na omezení různých aktivit nemocných (pohybové aktivity, sportování, běžné denní aktivity – nakupování, uklízení atd.). Mezi nejvíce omezující symptomy u nemocných s bronchiálním astmatem patří ztížené dýchání a kašel. Komprehensivní léčba je založena nejen na farmakoterapii, ale také na nemedikamentózní léčbě, jejíž důležitou součástí je respirační fyzioterapie. Pro účinek rehabilitační léčby je ale nutné správné nastavení farmakoterapie. Cílem této studie bylo zjistit, zda program plicní rehabilitace ovlivní hodnoty maximálních nádechových a výdechových ústních tlaků a rozvíjení hrudníku u nemocných s bronchiálním astmatem. Výzkumný soubor byl tvořen 23 nemocnými s bronchiálním astmatem, kteří absolvovali osmitýdenní program plicní rehabilitace (30minutová terapie dvakrát týdně). Jednalo se o pacienty s intermitentním lehkým stádiem bronchiálního astmatu beze změn ve farmakoterapii. Program plicní rehabilitace byl zaměřen na dechová cvičení (aktivace bráničního dýchání, aktivace výdechu, nácvik efektivní expektorace atd.) a techniky měkkých tkání s cílem uvolnění svalů a fascií v oblasti hrudního koše a pletence ramenního. Na začátku a konci osmitýdenního programu plicní rehabilitace byly vyšetřeny maximální nádechové a výdechové ústní tlaky a rozvíjení hrudníku. Rozvíjení hrudníku bylo hodnoceno ve dvou úrovních – mezosternální a xiphosternální. Po absolvování osmitýdenního programu plicní rehabilitace bylo zaznamenáno zlepšení rozvíjení hrudníku v obou úrovních a zvýšení hodnot maximálních nádechových a výdechových ústních tlaků. Zvýšení rozvíjení hrudníku a hodnot maximálních nádechových a výdechových ústních tlaků je velmi důležité pro nemocné s bronchiálním astmatem, neboť může vést ke snazšímu dýchání, menšímu nádechovému úsilí a menší únavě. Z tohoto důvodu by měla být respirační fyzioterapie součástí komprehensivní péče o nemocné s bronchiálním astmatem. Bronchial asthma (AB) can lead not only to breathing disorders but also to musculoskeletal disorders. Breathing and musculoskeletal disorders can lead to health problems and decreased quality of life. These disorders may be also associated with psychosocial problems and could influence adult participation in various activities (physical activities and sports, activities of daily living – shopping, cleaning house, etc.). Breathlessness and cough are usually the most problematic symptoms of AB. Comprehensive care is based on medical treatment and non pharmacological treatment. Chest physiotherapy is an important part of the non pharmacological treatment, but the optimal medical treatment is also necessary for successful rehabilitation. The aim of this study was to find out if the pulmonary rehabilitation programme can influence the maximal inspiratory and expiratory mouth pressure and chest mobility of AB patients. The examined group consisted of 23 patients with AB. All AB patients had intermittent mild asthma and they were medically stable patients. All of them underwent an 8 week pulmonary rehabilitation programme (visits were twice a week, 30 minutes in length). The 8 week pulmonary rehabilitation programme was focused on breathing exercises (diaphragmatic breathing, activation of expiration, eff ective cough training, etc.) and on soft tissue techniques for releasing thoracic and shoulder muscles and fascias. Maximal inspiratory and expiratory mouth pressure and chest mobility were examined at the beginning and at the end of the 8 week pulmonary rehabilitation programme. Chest excursion measurements at the level of the fourth intercostal space and at the level of the tip of the xiphoid process were used for assessment of chest wall motion. The results of this study showed improved chest mobility and increased values of maximal inspiratory and expiratory mouth pressure after the pulmonary rehabilitation programme. Such improvement can be very important for AB patients. An increase in chest mobility and maximal inspiratory and expiratory mouth pressure leads to easier breathing with less inspiratory effort and consequential physical fatigue. For that reason a pulmonary rehabilitation programme should be a part of comprehensive care for AB patients.
