Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica (Mar 2010)
A comparison of time characteristics in ball catching between children with and without Down's syndrome [Srovnání časových charakteristik při chytání míče u dětí s Downovým syndromem a bez Downova syndromu]
Abstract
BACKGROUND: The one handed catching of a ball is a complex coordination ability. It requires the spatial and time adjustment of the hand according to the speed of the approaching ball. OBJECTIVE: Two main objectives were exposed in the course of the present research; namely whether and why children with Down's syndrome (DS) have problems with one handed ball catching compared to the children with no impairment in motor task such as the one handed catching of a ball. METHODS: Eleven children with DS, aged 8, and 16 with no impairment, also aged 8, were required to catch 45 balls (small, medium, and large). No spatial uncertainty regarding the trajectory of the ball was present and therefore only time judgements were required to catch the ball. RESULTS: The results of the present research showed that children with DS missed more balls than the children from the control group; the children with DS missed 30% of the balls vs. the children from the control group, who missed 7% of the balls. In addition, children with DS missed more small balls. The kinematic analysis of the time characteristics of one handed catching revealed that the difference in timing occurs at the time of grasping the ball. When examining the time of the catch in relationship to the time window, it can be seen that most children with DS tended to finish their catch too late. CONCLUSIONS: Since differences were not found for the time of initiation and the time of maximal aperture, the present experiment suggests that it is not so much the anticipatory control but a slowness of movement that causes the higher percentage of catching failures in the children with DS.[VÝCHODISKA: Chytání míče jednou rukou je dovednost s obtížnou koordinací. Vyžaduje prostorové a časové přizpůsobení pohybu ruky vzhledem k rychlosti přilétajícího míče. CÍLE: Tento výzkum měl dva hlavní cíle; totiž zjistit, zda a proč mají děti s Downovým syndromem (DS) problémy s chytáním míče jednou rukou ve srovnání s dětmi, jež nemají oslabené motorické dovednosti, například chytání míče jednou rukou. METODIKA: Jedenáct dětí s DS, ve věku 8 let, a šestnáct bez poruchy motoriky, také ve věku 8 let, mělo za úkol chytit 45 míčů (malých, středních a velkých). Hody byly stabilní, pokud jde o trajektorii míče, a proto k chycení míče byl potřeba pouze časový odhad. VÝSLEDKY: Výsledky tohoto výzkumu ukazují, že děti s DS chytily méně míčů než děti z kontrolní skupiny; děti s DS nechytily 30 % míčů, zatímco děti z kontrolní skupiny nechytily 7 % míčů. Navíc děti s DS nechytily více malých míčů. Kinematická analýza časových charakteristik chytání jednou rukou odhalila, že rozdíl v načasování se vyskytuje v době sevření míče. Při posuzování doby chycení ve vztahu k časovému odhadu lze pozorovat, že většina dětí s DS měla sklon k příliš pozdnímu chytání. ZÁVĚRY: Vzhledem k tomu, že nebyly nalezeny rozdíly u doby zahájení a doby maximální apertury, tento experiment naznačuje, že vyšší procento nechycených míčů u dětí s DS nemá na svědomí ani tak anticipativní kontrola, jako spíše pomalost pohybu.]
