Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Gymnica (Feb 2006)
Atletické soutěžení jako sokratovská filosofie Athletic competition as Socratic philosophy
Abstract
Není překvapivé tvrdit, že cílem jak atletického soutěžení, tak i sokratovské filosofie je dosáhnout ctnosti, lidské dokonalosti či areté. Podrobnější pohled však ukazuje, že jejich podobnost je ještě mnohem hlubší. V tomto příspěvku ukazuji, že atletické soutěžení a sokratovská filosofie, tak jak ji známe z Platónových raných dialogů, jsou ideálně podobné. Pro podporu této teze nabízím pět bodů srovnání. Především jak agōn, tak i elenchos jsou v zásadě aktivitami hledání poznání, jejichž cílem je nalézat pravdu a porozumění. Zadruhé se obě vyznačují otázkami, které se snaží nalézt pochopení morálních pojmů na osobní, obecné a ideální úrovni. Zatřetí vyžadují obě činnosti přijetí omylnosti a rizika selhání, což motivuje touhu učit se, cvičit se a dosahovat úspěchu. Začtvrté obě vyžadují aktivní sebeprověřování. Konečně obě zahrnují povinnost vyzývat ostatní. It is not surprising to claim that athletic competition and Socratic philosophy both aim at virtue, human excellence, or aretē. But a closer look reveals that their similarities run much deeper than that. In this paper I argue that athletic competition and Socratic philosophy, as demonstrated in Plato's early dialogues, are ideally akin. To support this thesis, I offer five points of comparison. First, both agōn and elenchos are fundamentally knowledge-seeking activities aimed at the acquisition of truth and understanding. Second, both are characterized by questions that seek understanding of moral concepts on personal, general, and ideal levels. Third, both activities require an admission of fallibility and risk of failure, which motivates the desire to learn, train, and succeed. Fourth, both require the active testing of oneself. And finally, both include an obligation to challenge others.
