Století archeologického výzkumu Ostrovského kláštera (k. ú. Davle)

Abstract

Archeologický zájem o Ostrovský klášter (druhou nejstarší mužskou benediktinskou lokalitu v Čechách založenou okolo roku 1000) trvá více než jedno století a jeho podoba svým způsobem odráží vývoj české archeologie a archeologie středověku, stejně jako vývoj českých archeologických institucí. První dva terénní výzkumy zde proběhly v letech 1898–1900 a 1907, plně v režii Národního muzea. Se vznikem Československé republiky vstoupil do hry Státní archeologický ústav (a jeho nástupnické organizace), který zahájil v roce 1925 výzkum, jenž sledoval nejenom poznání kláštera a jeho hmotné kultury, ale také jeho památkovou ochranu a prezentaci. Výzkumné kampaně, které pak následovaly (1933–1934, 1947, 1962–1964, 1975–1983), vesměs v režii Archeologického ústavu, rozšiřují svůj záběr od poznání architektonické podoby klášterního komplexu k jeho zasazení do středověkého sídelního a kulturního kontextu. Výsledkem těchto výzkumů je znalost podoby klášterních staveb první dřevěné fáze, stejně jako navazujících etap románské a gotické výstavby. Rozsáhlá kolekce architektonických detailů, náhrobních desek, terakotových dlaždic a obkládacích desek i dalších movitých archeologických nálezů je významná jak pro charakteristiku a dataci zkoumaných objektů, tak pro rozšíření našich znalostí o středověké hmotné kultuře a její chronologii.

Keywords

• benediktinský klášter
• archeologie středověku
• česká dřevěná, románská a gotická architektura
• terakotové architektonické prvky
• památková péče