Výukové situace rozvíjející kompetenci k řešení problémů: teoretický model jako východisko pro jejich analýzu

Abstract

Akcentování rozvíjení kompetencí coby hlavních cílů vzdělání lze chápat jako příležitost k posílení konstruktivistických principů ve výuce. Rozvíjení kompetence k řešení problémů ke konstruktivistickému přístupu inklinuje ze své podstaty. Cílem prezentované teoretické studie je představit model ideální výukové situace, v níž je kompetence k řešení problémů u žáků rozvíjena. Taková situace vychází z problémově orientovaného učení, v jejím jádru stojí učební úloha obsahující neúplně strukturovaný problém. V popisovaném modelu se odráží východiska popsaná v úvodní části studie. Model je v logice našeho vnímání výukové situace rozdělen do tří oblastí – jádra, vnějších a vnitřních situačních okolností. Jádro tvoří problémové učební úlohy. Vnitřní situační okolnosti tvoří psychodidaktická transformace reprezentovaná činnostmi učitele a kognitivní transformace, již tvoří činnosti žáků. Vnější situační okolnosti pak popisují to, s čím učitel i žáci do celého procesu vstupují a co je třeba zohlednit. Pomocí teoretického modelu lze popsat nejen aktuální stav, ale zároveň získat podporu v tom, na co je možné zaměřit pozornost při sestavovaní problémové učební úlohy i v čem jsou nejčastější chyby při využívání výukových situací, které kompetenci k řešení problémů rozvíjejí, ve výuce.