Pod povrchem odkladů školní docházky

Abstract

Cíle: Česká republika patří k zemím s nejvyšší mírou odkladů školní docházky (OŠD), přesto zde najdeme jenom několik studií, které se danou problematikou zabývají. Předkládaná studie řeší OŠD ve vztahu ke školní (ne)úspěšnosti v průběhu 2. a 3. ročníku ZŠ. Naším cílem bylo zjistit, jak si vedou žáci s OŠD ve srovnání se svými spolužáky v oblasti kognitivních a didaktických výkonů a jak se jejich výkony dále vyvíjejí. Metody: Výzkumný soubor tvořilo 656 dětí, přičemž 137 z nich mělo OŠD. Všechny děti byly opakovaně ve 2. a 3. ročníku podrobeny kognitivním a didaktickým testům. Pro statistické srovnání výsledků byla využita analýza rozptylu pro opakovaná měření. Výsledky: Ukázalo se, že mezi žáky s OŠD existuje ve výkonech výrazná variabilita a nelze je považovat za homogenní skupinu. Zatímco nejmladší žáci s OŠD (narozeni v letních měsících) podávají výkony srovnatelné s žáky bez OŠD, nejstarší žáci s OŠD jsou obecně nejslabší skupinou. Z hlediska vývoje se pak zdá, že deficity zachycené ve 2. ročníku mají nejčastěji tendenci přetrvávat.

Keywords

• odklad školní docházky
• školní (ne)úspěšnost
• základní škola