Dewey a „český Dewey”, pedagogika a ideologie

Abstract

Autor v textu dokládá skutečnost, že Dewey nebyl v Českém prostředí řádně pochopen a tedy ani aplikován. To může vést k odmítnutí údajně „Deweyho pedagogiky“. Ve druhé části textu se autor věnuje epistemologické metarovině a kontinuu cílů a prostředků jako pozadí, které utváří pragmatistickou pedagogiku. V rámci tohoto pozadí se dotýká důležitého rozlišení na výuku vedenou prostřednictvím smysluplné činorodé aktivity (occupation) a výuku úzce zaměřenou na přípravu na zaměstnání (vocation). Ve třetí části představuje dva základní principy deweyovské pedagogiky – kontinuitu a interaktivní charakter zkušenosti a sociální kontrolu pedagogického procesu, která probíhá socializací a intelektualizací původních impulzů žáka. Na těchto principech autor dokládá, že Deweyho pedagogiku nemůže chápat jako „pedocentrickou”. Pedocentrimus je zde ve vztahu k Deweyho dílu představen jako jeden z projevů ideologizace pedagogického diskurzu. Ve čtvrté části je poukázáno na to, jak byly Deweyho myšlenky ideologizovány již v americkém progresivistickém hnutí. V páté části autor upozorňuje na analogické tendence v českém pedagogickém diskurzu. klíčová slova: alternativní pedagogika; Dewey; kontinuum cílů a prostředků; kontinuita zkušenosti; pragmatistická pedagogika; sociální kontrola