Štěstí – proč se jím zabývat a jak ho měřit u učitelů základních škol?

Abstract

Jednou z klíčových podmínek pro zajištění kvalitní výuky je, aby ve školách působili šťastní a spokojení učitelé. Tato studie si kladla za cíl konceptualizovat základní východiska štěstí a adaptovat zahraniční nástroje, jejichž prostřednictvím je možné konstrukt spolehlivě měřit, pro účely použití u učitelů v českém prostředí. Subjektivní míra štěstí byla v této studii zjišťována na dostupném vzorku 604 učitelů základních škol. Těm byla administrována zkrácena osmipoložková verze Oxfordského dotazníku štěstí a čtyřpoložková Škála subjektivního štěstí, a to počátkem roku 2020 (před plošným uzavřením škol z důvodu pandemické situace způsobené virem SARS-CoV-2). Výsledky psychometrických analýz potvrdily pro oba testované nástroje předpokládanou jednofaktorovou strukturu, kriteriální validitu a vysokou vnitřní konzistenci. Víceskupinovou konfirmační faktorovou analýzou bylo také prokázáno, že u obou českých verzí dotazníků bylo dosaženo plné striktní invariance měření pro srovnávané skupiny učitelů z hlediska stupně, na kterém deklarovali výuku. Dále se ukázalo, že učitelé základních škol dosahovali relativně vysokých hodnot skóru na obou testovaných škálách, přičemž jen nepatrně vyšší míru štěstí deklarovali učitelé z 1. stupně v porovnání se svými kolegy z 2. stupně. Limity studie, podněty pro budoucí výzkumy a další využití testovaných nástrojů, které lze doporučit jak pro výzkumné účely, tak pro účely pedagogické diagnostiky v praxi, jsou diskutovány.

Keywords

• učitelé ZŠ
• štěstí
• subjektivní well-being
• Oxfordský dotazník štěstí – zkrácená verze
• Škála subjektivního štěstí
• adaptace